Díra neměnností

Víte, vy jste mě dojali dneska. Proboha! Vážně. Jsou dny, kdy vaši podporu jakožto čtenářů, pozorovatelů mého života, sledovatelů a prostě jen, i kdyby imaginárních, kamarádů potřebuji. Vy to vycítíte (chtěla bych vědět jak?!) a najednou dostávám přenádherné komentáře. Že mě čtete, že vám to dělá radost, že se v tom nacházíte, smějete se se mnou, možná místy i zasmutníte. Ale to jen pro pocit, že nejste sami. Já mám taky slzy na krajíčku, když někdo je na tom podobně jako já, nebo mi rozumí, i kdyby to jen dělal. Na tom se nesejde.

Mám klasicky rozepsaný článek – vtipný, ironický a vím, že možná občas jsem v tom sarkasmu a ironii dobrá, jenže občas to lámu přes koleno. To není smyslem toho blogu – psát články, které mají úspěch a jsou žádané. Potom by nebyly od srdíčka. A to byste poznali hned. Fakt. Občas chci být smutná, divná, zaseknutá někde v hloubce svých myšlenek a tápat tam v naprostém zmatku. Podělit se s vámi o to, přeci to ze sebe dostat potřebuji. Proto vlastně tenhle blog založený byl.

Momentálně teď mám období, které mi dává zabrat možná víc, než je to vidět. Je to neskutečný paradox, ale čím jsem aktivnější na sociálních sítích, blogu a You Tube kanále, tím víc se snažím vyrovnat s tlakem každodenní životní rutiny. Víte, jednou si přičuchnete k nějaké rádoby „umělecké“ tvorbě, tak potom neustále potřebujete tím žít, fetovat to a dostávat ze sebe i to, co tam vůbec není.

Jenže každé ráno vstáváte do práce. Každý den ve stejnou hodinu. Vyčistit si zuby, uvařit si kafe. Stejná řasenka, pokud jste starý autista jako já, tak i stejný pudr, tvářenka a stíny.  Stejná cesta do práce, stejná pracovní náplň, doba, lidí, počítač. Oblíbený hrnek v práci, oblíbené jídlo, když už nějaký ten oběd stihnete. Večer pár televizních pořadů a rychle spát, aby se nechumelilo. A pak znovu, a znovu a pořád dokola.

Prožila jsem ve svých fantaziích tolik svých vlastních životů – byla jsem učitelka, matka, milenka, zpěvačka, tanečnice, bohatá, chudá, šťastná a místy ani moc ne, ale ani jednou jsem nesnila o tom, že v docela mladým a produktivním věku, půjdu ruka v ruce s rutinou. Nemyslete si, nestěžuji se. Jsem šťastná, vyrovnaná a stále svobodomyslná. Ale tohle občas ubijí. Tohle dohání do stavu naprostého prázdná a ticha.

Proto píšete o to víc, než předtím, tvoříte, natáčíte jen ať tohle všechno je, prosím, hlasitější, než nádech a výdech každodenní neměnností.

K věci. Jste mým motorem – říkala jsem to a budu to opakovat pořád a neustále dokola. Protože ve chvílí, když srovnávám svůj dech s rutinou, ztrácím se v davu věčně nasraných lidí po ránu při cestě do práce, píšete. Píšete, že mě podporujete, sledujete a milujete. A to je kopanec jako prase – umáčknu slzu, poklepu si na rameno a věřím, že to smysl má. Taháte mě z mé vlastní díry. Každý den! A to je nejvíc

Vaše

 

4 thoughts on “Díra neměnností

  1. I když jsem o pár let mladší, tak naprosto chápu, jak to s tou rutinou myslíš. Jen piš a tvoř dál!! Protože tvoje videa a příspěvky mě hodně inspirují a nutí přemýšlet. Díky tobě jsem se jednoho dne odhodlala a začala psát svůj vlastní knižní blog a díky němu znám plno lidí se stejným zájmem. Díky za to, co děláš a buď dál tak skvělá . Naděnko, jsi prostě nejlepší! 🙂 😉

    To se mi líbí

  2. Sleduji tě už něco přes rok a půl, dostala si mne svými názory, radami ale hlavně tvým vyprávění. Málokdo jako ty, umí knihu popsat tak, že přesně víte jaký pocit z ní si měla a proč se ti tak líbila. Potkat tě na Světu knihy bylo boží a od té doby jsem si tě zamilovala ještě víc ❤ Tvá videa s Luckou a Janou mne rozesmějí tak, že u nich brečím. Pokračuj v tom co děláš, protože ti to jde a nám se to líbí. Věrná čtenářka a sledovatelka Vall 🙂

    To se mi líbí

  3. Ahoj, super clanok. Ale to su vlastne vsetky. Dakujem za inspiraciu knih, kazde video je pre mna potesenim. Drzim palce aby si nasla kazdy den nieco prekvapive v zivote, ja som naopak vzdy vykolajena bez tej rutiny 🙂

    To se mi líbí

  4. Byla jsi ses a vzdycky budes uzasna!!! Mam te moc moc rada jako cloveka a tvuj smysl pro humor a ironii je proste bozi! Hlavne pokracuj dal… jak jsi rikala ze lide okolo tebe jsou pro tebe motorem tak mym motorem v zivote jsi ty…nemalokrat si mi pomohla z deprese a ja nevim jakych jeste blbosti ktere nas brzdi byt nami…jsi proste skvela uzasna a bozi 😉 😛 a ja tebe a tvou veselou naladu mam neskutecne rada!

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s