Ženám čtvrtstoletí starým …

Již několikrát jsem nakousla téma the walk of shame. Slyšeli jste někdy tento pojem? Řekněme, že je to taková procházka růžovým sadem, kdy ten sad má růžovou barvu jen večer, ráno se modlete, aby to bylo křoví. Husté. Ať se tam můžete schovat. Česky tomu něžně říkáme – cestička svědomí. Teda pokud vám ještě nějaké zbylo.

Víte, když mi bylo dvacet, myslela jsem si, že takhle nikdy nedopadnu. Každé svoje setkání s mužem začnu romantickým seznámením. Kdy on se kouká do očí, já se červenám. On se zeptá na jméno, já ztratím hlas a jen něco zbrkle pošeptám. On mě doprovodí domu, já celou cestu budu přemýšlet nad tím, zda mu dám pusu na tvář anebo ne. Nedám. Ale večer v posteli budu polemizovat nad tím, kde bude naše svatba, jak se budou jmenovat naše dětí a zda si vezmu jeho příjmení, anebo si ponechám to svoje, jako takový pomyslný manifest svobody.

Potom tři měsíce budeme chodit spolu do kavárny ve vši slušností. Pusa sem, pusa tam. Dotyk ruky na lavičce v parku, tužebné zachvění, romantické povzdechnutí. Pár kytek, hodiny bezpředmětných rozhovorů a naprostá šťastná zamilovanost. Začne se líbit mým rodičům, pořídíme si spolu psa a vymalujeme si byt – kdy on na mě kápne barvou, potom já na něj a budeme tam lítat jak v přiblblé americké komedii.

V reálu jsem dlouho a občas i dost bolestivě se pokoušela alespoň o napodobeninu dokonalého vztahu. Nevyšlo to, nevadí. Prý, se zkušenostmi člověk učí. V tom případě chci červený diplom prosím! Ne, radši dva.

V pětadvaceti nastal zlom. Romantika mě pomalu opustila po pár rozchodech, víra v lásku až za hory a na forever zůstala ležet na cizím konferenčním stolku spolu se zásnubním prstýnkem a Naďa se tak nějak utrhla z řetěze, vymkla kontrole a utápěla sny v červeném víně.

Víte, když je vám pětadvacet a jste sami, máte pocit, že nemáte čas. Není kdy čekat na něco, není chvíle randit měsíce a držet se za ruce. Chcete všechno hned, nejlépe včera a ideální to bylo už před rokem. Myslela jsem si, že takhle nikdy nedopadnu. Ale

Každý romantické setkání s mužem jsem začala vyťukáním pozdravu na dotykové klávesnici svého telefonu. Kdy on se kouká do telefonu a u toho čumí na fotbal, já se koukám na druhém konci města taky na telefon u toho žehlím. On se zeptá na jméno, já jen odpovím, že to má v profilu, odkejvu jen tu pravost. On mě pozve ven. Já jdu, protože po třech hodinách psaní mě přestává bavit.

Jsem vždy připravená, vykoupaná, navoněná a nalíčená. Co kdyby náhodou? V kabelce je půlka šatní skříně, kartáček na zuby, čisté kalhotky, rtěnka, řasenka, pudřenka, svetr, kdyby zima a nabíječka, kdybych byla někde sama na opuštěném ostrově. KPZtka je základem ženy, která má pocit, že je dávno za zenitem, věřte mi.

Jsem natěšená, přemlouvám sebe samu, že právě jdu za tím pravým, jediným, věčným, hodným a nejlepším. Směju se, jsem zábavná. Piju víno z láhve na náplavce, protože chci být romantická. Líbám se u koně na Václavaku, protože mám pocit, že žiji jen jednou. A pak ještě jednou, a ještě a pak už to radši nepočítám, kolikrát vlastně v tomhle životě žiji nebo žila jsem?

img_5393

Zve mě domu, říká sladké věci, že jsem krásná, kouzelná, milá, chytrá a sečtělá. Noc je kouzelná a jedinečná. Mám pocit, že je to ono – tady a teď. Mezi líbáním, přemýšlím nad tím, jak budou vypadat naše dětí, kde budeme bydlet a konec konců to jeho příjmení najednou zní docela slušně. Vymýšlíme plány na zítra a na pozítří. Na Vánoce a Velikonoce. Potom usneme.

A přijde ráno. Ležím vedle neznámého a cizího člověka. Je na druhé straně postele a ani se na mě nedivá. Mám oči slepené řasenkou. V hlavě se zbytek alkoholu odráží, jako levný tenisák. Potom, co si odříkám všechny nadávky typu – co jsi to za ženskou Naďo? Čím jsi přemýšlela, hlava to jistě nebyla, co teď? Kde jsem a kde mám oblečení. Vstanu. Vezmu si na sebe včerejší šaty a jak malý tichošlápek se snažím vyplížit z pokoje – jakoby jsem tu nikdy nebyla.

Na otázku jestli si dám kafe neodpovídám, na nabídku hodit na metro se jen pousměji a vyrážím cestou svědomí domů. V sobotu ráno, ospalá, žíznivá, pomačkaná a ošklivá. Mám pocit, že každý kolemjdoucí, a těch v sobotu na jaře bývá dost, ví, přesně ví, že jsem se vyspala s mužem, kterého jsem sotva znala nebo spíš sotva nepoznala. Chytám vyčítavé pohledy, které spíš odráží to, co se mi právě děje v hlavě. Říkám si že to bylo naposledy. Další naposledy si budu říkat to samé. Než potkám muže, který se se mnou povídal dny a skoro i celé noci, než mě osobně poznal. A ten den jsem zrovna nechala KPZtku doma, dostala slunečnici, pusu na zastávce a jako hodná holka mých dřívějších snů a představ, jela spát domu.

Milujte se prosím vás. I kdyby na jednu noc anebo na zbytek života. Sbírejte diplomy zkušeností do sbírky, jednou je stejně vyhodíte, ale ten průběh občas stojí za to. Vážně

Vaše

 

4 thoughts on “Ženám čtvrtstoletí starým …

  1. Naďo, doufám, že jsi po tom všem našla toho pravého, že konečně prožíváš čiré štěstí, neboť ať jsme, jací jsme, pokud tedy nečiníme skutečné zlo, přes veškeré přešlapy si zasloužíme nějakou tu lásku, pochopení, cokoli. Tvé články jsou upřímné a lidské, to se mi líbí. Těším se na další. 🙂

    To se mi líbí

  2. Myslím si, že nejsi ani první ani poslední, komu se tohle stalo. Já takovou zkušenost sice nemám, ale vždyť vždycky nemusí být špatná. Chápu, že ty už bys asi chtěla nějaký vážný vztah, ale věř mi, že ten k tobě přijde, až to budeš nejméně čekat. Zatím si užívej života, dokud to jde 🙂

    To se mi líbí

  3. Jako bych četla svůj příběh.. taky jsem se po náročném rozchodu utrhla ze řetězu a magořila pár let.. než jsem se zase opět dokázala zamilovat a připoutat se k jednomu člověku – a zase začít naivně věřit na forever 😉

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s