Kdybyste tenhle článek četli …

Víte, Vánoce jsou rodinný svátek. Ten den X, kdy se sjede celá rodina, vypustí se hádky, problémy a nějaký ten druh naštvaní a všichni jsou šťastní, spokojení a tak nějak mají pocit, že aspoň jeden den v roce to funguje.

Neslavím Vánoce, ne proto, že jsem nějaký exot druhu Grinche, jen se na východě Vánoce neslaví, teda určitě ne v prosinci, ale o ukrajinských svátcích snad někdy jindy. Vůle osudu mi ale naložila jiný úkol – posledních pět let jsem takový pozorovatel českých Vánoc. Skoro každý rok v jiné české rodině – moje vztahová nestálost se teď může jít zahrabat. Každý rok trochu jiné zvyky, jinak osolený bramborový salát a spousta druhů cukroví. Jiní rodiče, babičky, dědečkové, dětí, tety a psy. Jiné dárky a taky jiní partneři.

Každý svým způsobem mi zůstal v srdci a prošel mojí historii. Každý něco nechal a něčemu mě naučil. Moje rodina zůstává ale stejná, i přesto, že společné svátky s nimi jsem nezažila už dlouho. Každý rok si trochu pobrečím, že se máme rádi přes rok, ale v ten jeden den, v našem případě o Silvestru, jsme každý někde jinde po světě a přes Skype se tváříme děsně nadšeně. Rozbalujeme si před kamerou dárky i přesto, že si je skoro nedáváme, ťukáme skleničkami o monitor a tak nějak se snažíme usmívat i přesto, že každý z nás je někde v  hloubi duše smutný a oplakává další rok.

Rodina je základ, ne státu, ale každého z nás – naše duše, našeho psychického zdraví a i základ našeho upřímného úsměvu. Proto mě štve, že si na to vzpomeneme jednou za rok, kdy panicky pobíháme po obchodem a hledáme něco, čím uděláme radost. Věcmi se snažíme udělat radost, protože je to rychlejší a míň bolestivější. Protože postupem času ztrácíme rodiny, ne jen ty, do kterých jsme se narodili, ale i ty životem nabyté – rodiny partnerů, kamarády, přátele a psy, kterých jsme do této „family“ škatulky zařadili. S nimi ztrácíme i kousíčky naše duše, ty pak zaplácáváme řízkem, kaprem a zapijeme něčim tvrdším.

Kdyby moje rodina četla moje články, tak bych jim ráda vyřídila to, že je miluji i přes to, že svátky zrovna nejsou naši silnou stránku. Kdyby tohle četla moje drahá polovička, tak bych ráda byla jeho rodinou  ne jen na jedno vánoční období, i přesto, že věci nejsou tak jednoduché, jak se občas zdají. Kdyby tenhle článek četla moje drahá žena, tak bych jí ráda věnovala všechen svůj čas na světě #vicecasunanas, i přesto, že se občas zdá, že zrovna čas je absolutně proti nám. Chtěla jsem vzpomenout na mámu, ale to by ten článek byl až moc srdcervoucí, o tom taky někdy příště.

A kdybyste četli tento článek vy, tak se vyserte na fronty v Pandoře, na pátraní po tom nejlepším dárku a na nekonečné balení věci, které stejně nikdo nepotřebuje. Oni totiž nenahradí úsměv, lásku a teplo lidských vztahů, které během roku zavíráme do trezorů.

Brečím u toho, protože právě pochopení váhy něčeho, co si fakt nekoupíte, je občas emocionálnější, než si můžeme ve světě tvrďáků dovolit.

Vánoce všem, ale po celý rok!

Vaše

 

 

4 thoughts on “Kdybyste tenhle článek četli …

  1. Naděnko, já nemám slov… Naprosto dokonalá pravda!!!! Přeji ti, aby ti vyšlo vše, co si přeješ a hlavně, aby si byla stále obklopena lidmi, které máš ráda!! Tvoje věrná čtenářka a obdivovatelka Peťa 🙂

    To se mi líbí

  2. Nadi,
    vůbec nevím co chci napsat, ale mám silnou potřebu tento článek (jako první) okomentovat. Máš velkou pravdu a nejraději bych Tě objala. Tvoje rodina to určitě ví, jak je máš ráda. Je špatné co se s Vánoc stalo, když dříve, když lidi byli spolu a užívali si tento čas bez drahých dárků, byli mnohem spokojenější než my, kteří pobíháme zmateně po velkých centrech a necháváme spoustu peněz za nesmysly, které nepotřebujeme. Přeji Ti Veselé Vánoce v té nejupřímnější podobě.
    D.

    To se mi líbí

  3. Tvůj článek mě také málem dohnal k slzám. Máš naprostou pravdu, že je smutné, že jsme na sebe hodní jen o Vánocích, a že kupujeme dárky, abychom vynahradili to všechno ostatní. Nejlepší by bylo, kdybychom si o Vánocích jen sedli k televizi k pohádkám s cukrovím a povídali si. Proč si dávat dárky? Ale tak nějak to k těm našim svátkům patří. Je to spíše vyjádření toho, že si ceníme dané osoby za její přítomnost a tím jí chceme poděkovat dárkem, který by se líbil a potěšil.

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s