O ničem!

P.S. Článek je opravdu o ničem, pusťte si k tomu prosím písničku! img_5159

Občas touha napsat článek je silnější, než touha napsat aspoň trochu kvalitní článek. To není jak u videa, kdy si sednete před telefon anebo foták, trochu poupravíte obličej a ono to jde samo…nějak, ale jde.

Když píšete, tak to je jako sázka do loterie – víte, že se to vzpírá a bouří uvnitř, ale když se k tomu sednete, tak najednou vnímáte naprostou prázdnotu svého vnitřního světu. Naprosté ticho tam je teď. Bez prdele.

Nejdřív jsem chtěla napsat o tom, jak jsem nedávno prozvracela jednu krásnou noc svého života, omldela a byla nucená začít jíst maso, protože se mi o tom zdálo a protže můj naprosto vysílený žaludek si prostě nic jiného nepřál. Napíšu to, až se všichni s tímto faktem nějakým způsobem vyrovnáme.

Potom jsem přemýšlela, že bych konečně mohla sepsat článek o cestičkách svědomí – the walk of shame – takovýto ženský poránu z cizího bytu po špičkách a nalepenou řasenkou až za ušima. Ale to zas jindy, až budu více ironická, možná lehce opilá a budu mít jistotu, že můj kluk mi neuteče. Zatím ta jistota jakoby není.

Taky jem chtěla napsát i o tom, jak je zásadní mít v našem životě kvalitní sex, dobrej sex, takovej ten wau vypínající hlavu a potlačující stres sex, ale obávám se, že jsem trochu na jiném portálu.

Takže sedím na posteli, snažím se přečíst po sobě článek, který bez čoček vypadá skoro jako jedna rádoby inkoustová skvrna a přemýšlím, co se stalo za poslední dny, týdny a měsíce tak závažného, o co bych se chtěla podělit.

Možna jen pochopení toho, o čem život je, začíná být realnější, než kdy předtím. 

Dneska jsem zrvona přemýšlela nad nejkyčovitějším příslovím, které se mi kdy ukotvilo v hlavě – někdy méně je více. Nevytetovala bych si to, ale káva chutná mnohem lépe, když si místo sedmi hrničků dovolím jen tři. Najednou citím chuť, vychutnávám si okamžik, nemotá se mi hlava a láska ke kofeinu postupuje do dalšího kola.

Čerstvý vzduch se dýchá hloubějí, kdy místo krabičky cigaret si odpustím jen její polovinu. Nemrznou ruce, nemrznou nohy, tělo, neklepou se zuby a žádné jiné radostí a slabostí kuřáka.

Knihy … ach knihy jsou mnohem hlubší, ve chvílí kdy tu hloubku neměřím počtem přečtených titulů, ale vnímám roszah svého emocionálního rozptylu. Tenší knihy, ty jsou teď v oblibě!

Ale boty ne! Ty do toho neptaří, tam bych směle udělala vyjímku.

Dokonce jeden polibek místo pěti chutná mnohem smyslnějí … k tomu jsem šla (byla jsem podstrčená!) celých pětadvacet let!

Odpusť mi, češtino, tento článek o ničem, bez automatického opravování chyb. On totiž můj skvělé předražený počítač to zatím neumí. Aspoň se naučím pravopisu na stará kolena, učít se přeci nikdy není pozdě ne? Ale tuto kýčovitost si necháme na příště.

Pardon za zkrácenou verzi mých myšlenkových pochodů, pro příště se krotím!

Slubuji

 

4 thoughts on “O ničem!

  1. Člověk prostě asi někdy potřebuje jen vypnout a napsat o ničem. A je vlastně jedno, jestli si to někdo přečte nebo ne. Hlavně že jsme své myšlenky o ničem vypustily.

    To se mi líbí

  2. Píšeš vážně úžasně. Tvoje články mi vždycky hned zlepší den, i když jak říkáš, je tenhle o ničem. Jak už někdo napsal nade mnou, někdy je potřeba psát zkrátka „o ničem.“ 🙂

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s