Ach volba, volbička…

Taky máte tak těžká rána? Jakože nemůžete, nezvednete se, vážíte přes 150 kilo, což není daleko od pravdy, ale každé kilo se počítá! Hm, počítá se i gram, co si budeme vyprávět.

Uděláte to velké rozhodnutí, vytáhnete z pod deky jeden prst, potom druhý, proklínáte celý svět, dospěláckej život, globální oteplování, studené zimy a tak nějak přemýšlíte nad světovým mírem. Po cestě do kuchyně, kam se doslova plazíte, vymýšlíte třicátý pátý způsob, jak změnit svůj život. Jak se pohnout z místa, udělat krok, naučit se vstávat na první budík, naučit se chodit spát dřív, než se vaše klávesnice otiskne vám na čelo, záda odejdou na dobu neurčitou, krk ztuhne a par dní se fakt nehne.

Když už to kafe máte v ruce, to první už dávno v žaludku náhle se zamyslete nad tím, co si vezmete na sebe. Aspoň na tu vteřinu. Docela dlouho na sobě pozoruji jednu zajímavou věc – večer odcházím spát s myšlenkou toho, že ráno chci být za dámičku. Vezmu si šaty … hm, ne, košili! Počkej, ale ta bílá blůza, hm … sofistikované. Boty? Co boty, černé? ne, tyhle ne. Tamty černé, anebo černé tyto? Potom tadaaa a  v hlavě obrázek perfektní pětadvacítky – upravené, vyžehlené, stylové, tvrdé a zároveň s dotykem červené rtěnky. Ta prý řídí svět! stupid.PNG

Ach, stupid Naďa … ach ta písnička!

„Stupid Cupid“ Connie Francis

No a ještě jednou – ach ta volba! Možnost volit, vybírat si, rozmazlovat se. Čím víc toho máme, tím míň máme chuť žít. Protože to na nás tlačí, zírá a zatahuje. Jako pardon, ale moje šatní skříň! Nedej bože botník. I cesta do středu země by byla kratší, než cesta ke dnu této textilní díry. Nutí mě k neustále retrospektivě všech možných a nemožných modelů, ve kterých bych mohla jít do práce, vypadat dobře anebo se tak aspoň cítit. Moje šatní skříň mě ovládá. Botník vymýšlí dogmata a lednice tak nějak řídí justici.

Řídím tady něco já?

***

Deset minut na to se řítím z bytu v tmavých džínách, bílým tričku a šedým svetru. Bez řasenky. Bez červené rtěnky, která řídí aspoň něco, bez jakéhokoli náznaku na pozitivní posun a už vůbec bez myšlenky vybílit si skříň. Zítra si chci vzít na sebe šaty, hm … ne, sukni. Chápeme se, že jo….

P.S. kdybych si dvě hodiny nevybírala šablonu na web, tak tenhle článek nikdy neuvidí svět. A kdyby tyhle myšlenky, co máte možnost číst (chudáci vy!) pořád mi netlačily na mozek (který tam pravděpodobně stejně není) tak si tu šablonu nevybírám dvě hodiny. Protože nemám web, teda blog … ach ty koloběhy života. A možnost si je zvolit!

Pusu 🙂

 

 

 

2 thoughts on “Ach volba, volbička…

  1. Jo jo, ty tvoje článku mě čím dál tím více utvrzují v tom, že bys měla přestat mazat své nedopsané knihy, protože jednou bych si opravdu strašně ráda něco od Sašenky přečetla 🙂

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s